Otázka za pětset - Pád demokracie?

To lze samozřejmě snadno odbýt jako senzacechtivost.

Držme se ale faktů a dovolme každému z nás udělat si vlastní závěry.

Političtí oportunisté vs. demokratická matematika

Důkazy o slábnoucím hlasu lidí ve světě vedeném nemilovanou menšinou jsou o číslech, nikoli o politické zaujatosti.

Pojďme se na to tedy podívat.

Francie

Například ve Francii získala Macronova "středová strana" pouhou 1/5 celostátních hlasů v předčasných volbách v prvním kole, které přišly v patách ještě trapnějších voleb do Evropského parlamentu na začátku června.

Německo

V Německu, které vede spletitá koalice tří stran, získala stejná koalice pouhých 30 % červnových hlasů.

A přesto tihle bez skrupulí a statisticky vůbec nemilovaní zůstávají ve vedení?

USA

V USA více než 70 % Američanů, bez ohledu na stranu, připustilo, že Biden nebyl duševně způsobilý vést národ.

Japonsko

V Japonsku je obliba jeho premiéra (Kishida) na 13 %, přičemž 9/10 členů jeho vlastní strany hlasovalo proti němu.

Kanada

Mezitím v Kanadě zůstává Justin Trudeau v podobné pozici "přežití koalice" navzdory národnímu hodnocení souhlasu 28 %.

A přesto opět, tihle bez skrupulí a statisticky nemilovaní zůstávají ve vedení?

"Demokracie" a "svoboda", módní slova, která kdysi něco znamenala pro tvůrce (jakkoli chybné) americké ústavy nebo pro signatáře evropské Maastrichtské smlouvy, se zdají být ukradeny vůdci, kteří už otevřeně ignorují vůli lidu. .

V překladu to znamená, že "demokracie a svoboda" jsou už jenom spíše pouhá slova než současné praktiky.

To mimochodem nemá nic společného s mými vlastními politickými předsudky (které samozřejmě mám), ale jako člověk, který spíše sleduje ekonomiky než neinspirativní a průměrné politiky, dávám přednost objektivním a nepopiratelným procentům.

A výše uvedená procenta, bez ohledu na politickou ideologii, mluví sama za sebe: To, co lidé chtějí, není to, co (nebo koho) lidé dostanou.

Demokracie je chaotická

Churchill skvěle řekl, že "demokracie je nejhorší forma vlády, kromě těch ostatních".

Je to proto, že demokracie vám ne vždy poskytne výsledek, který jste chtěli, ale rozhodně porazí autokracii…

A Alexis de Tocqueville, který nebyl fanouškem revolučního násilí, se toulal po Spojených státech před občanskou válkou a nahlas přemýšlel o statečném experimentu amerického individualismu a ptal se, zda vláda mas může překonat vládu monarchy:

"Nevím, jestli by lidé Spojených států volili nadřazené muže, kdyby kandidovali, ale nemůže být pochyb o tom, že takoví muži nekandidují."

Stručně řečeno, demokracie může být chaotická a hlasování většiny nemusí být v rozporu s vlastními individuálními preferencemi, ale pokud máme mít demokracii, musíme být ochotni akceptovat většinovou vůli lidu.

Toto demokratické přijímání i nechtěných výsledků je cenou, kterou jsou šťastní i nešťastní voliči ochotni zaplatit v každém volebním cyklu za udržení samotného demokratického ideálu, který všichni občané, levice i pravice, respektují.

Ale co se stane , když ti, kdo hledají moc, nejsou ochotni přijmout nechtěné výsledky? Co když se "vůdci" a jejich "koalice" drží u moci navzdory do očí bijícímu nedostatku většinové podpory?

Souhlas lidu?

Ptám se tedy: Je toto demokracie? Souhlasí dnes lidé se svými "vyvolenými"?

Chtějí lidé riskovat jadernou válku kvůli Ukrajině ? Dělá je to tak antidemokratickými?

Chtějí otcové a matky Francie, Německa, USA nebo dokonce Kyjeva poslat své děti do válek vybraných těmi u moci, kteří sami nikdy nebudou riskovat v zákopech? Dělá to tak z lidí antipatrioty?

Chtějí lidé více nelegálního přistěhovalectví, než mohou jejich ekonomiky nebo už tak rozředěné kultury zvládnout? Dělá to z těch lidí všeobecně rasisty?

Chtějí lidé, aby jejich měny byly znehodnocovány, aby jejich vůdci kliknutím myši mohli utrácet biliony, které jejich národy vůbec nevlastní, a to za nákup hlasů pro své příští volby (a přitom ignorovat finanční a tím i sociální destrukci příští generace)? Dělá to tak z lidí antikapitalisty?

Přejí si lidé, aby je vedli lidé s méně intelektuálními, historickými, ekonomickými nebo právnickými znalostmi než má průměrný vysokoškolský prvák? Dělá to tak z lidí elitáře?

Potřebují lidé placený názor celebrit, z nichž mnohé nemají v ničem žádné odborné znalosti, aby ovlivňovaly hlasy pro ty kdo je platí? Dělá to lidi bez představivosti? Populisty?

Zaslouží si lidé čtvrtou velmoc (tisk), vlastněnou korporacemi a kontrolovanou politiky, který ve skutečnosti spíše zpochybňuje "svobodný tisk"? Dělá to z lidí, že jsou proti svobodě slova?

Zaslouží si lid Spojených států, aby jejich prezidentské kandidáty volili samotní občané a ne aby je vybírali hlubokomyslní zasvěcenci z RNC nebo DNC? Dělá to tak lidi neamerické?

Zaslouží si titíž Američané své zastupitele ve Sněmovně a Senátu, kteří zastupují jejich hlasy (a státy) spíše než dary jejich lobbistů z K-Street – domácích i zahraničních? Dělá to tak lidi antidemokratické?

Mají občané, poznamenaní největší majetkovou nerovností v historii (kvůli politice centrální banky, která poslala inflaci na akciový trh spíše než likviditu do Main Street), právo ptát se, proč se centrální banka stala čtvrtou složkou naší vlády?? Nebo to z lidí dělá bezpečnostní hrozbu?

To nejsou levicové otázky. To nejsou pravicové otázky. To nejsou liberální otázky. To nejsou konzervativní otázky.

Ne, to jsou to demokratické otázky.

A ironií jejich rétorického tónu, takové otázky naznačují, že se méně obávám o to, kdo vyhraje nebo prohraje ve skutečné demokracii než o to, zda vůbec demokracii máme.

Znáte své hranice?

Samozřejmě by se dalo (a bude) říkat: "bla, bla, bla, bla".

Ostatně, proč by makroekonomové jako já měli vstupovat do bažiny politické kritiky?

Neměli bychom se my tržní typy držet toho, co víme (nebo nevíme) o úvěrech, akciích, měnách, spreadech výnosů, komoditních cyklech a finančních ukazatelích?

Férová poznámka.

Ale tady je jeden háček: Politika, ať se jí to líbí nebo ne, ovlivňuje trhy.

Trhy jsou ve skutečnosti rozšířením politiky (od cel po politiku úrokových sazeb), a proto je třeba politiku alespoň zvažovat tak objektivně, jak je to jen v lidských silách.

Válka a ekonomika

Ale mnohem děsivější a znepokojivější je, že válka samotná (jak připomíná von Clausewitz) je také rozšířením politiky a svět vedený vůdci, kteří statisticky nepředstavují většinu, je nyní blíže válce, než kdokoli z nás může popřít. .

Ray Dalio například dává USA šanci na občanskou válku 50/50; Elon Musk říká, že další válka je nevyhnutelná. Správně nebo špatně, samotná skutečnost, že takové obavy otevřeně rostou, by nás měla všechny přimět křičet.

Historie a ekonomie

Důležitější a více v souladu se sílou trhů, které my tržní typy řešíme, jsou objektivní známky a rizika: 

1. úvěrových cyklů, které otevřeně ukazují na recesi nyní a do budoucna; 
2. cykly deflace a inflace, které rozdrtí chudé pracující (a první, kdo budou odepsaní); 
3. nejvyšší dluhové bomby, které vždy a bez historické výjimky vedou ke znehodnocení měny a centralizované (spíše než demokratické) kontrole .

Věřit odborníkům?

Jiní, pohodlně otupělí ve svém konsensuálním myšlení a do značné míry nelikvidním/nerealizovaným papírovým bohatstvím, budou chtít odmítnout takové historické, matematické a aktuální varovné signály jako materiál "temných a zkázných" hybatelů zástupných aktiv.

Je to z velké části proto, že současný systém byl velmi dobrý pro pár vyvolených na úkor mnoha ignorovaných.

Banky TBTF (too big too fail - příliš velké na to, aby padly) a centrální banky, které je ovládají, od Basileje po Washington DC, mají své pozadí, že? Věřte odborníkům, že?

Ale otevřené selhání těchto bank (od Globální Finanční krize z roku 2008, bankovní katastrofa z roku 2023 [SVB, First Republic nebo Credit Suisse] až po současné a hrozící jedy Komerčních nemovitostí, které jsou již patrné v New York Community Bank a spol.) je tiše vynechán z veřejného a politického diskurzu.

Thomas Hoenig, jeden z mála čestných hlasů FOMC (Federální výbor pro volný trh), otevřeně přiznal, že od QE (kvantitativního uvolňování - tištění peněz) vystřelení až na Měsíc (a tedy zničení našich papírových peněz) nás dělí už jenom jedna bankovní krize.

Připomíná nám, že i banky TBTF sedí na více než 600 miliardách dolarů v nerealizovaných ztrátách Ministerstva financí a dalších bilionech ve špatných půjčkách (většinou Komerčních nemovitostí).

Dále připouští, že uklidňující prohlášení bank o 14ti procentném "rizikově váženém kapitálu" je "nesmysl" a že reálným ukazatelem zdraví bank je poměr kapitálu k celkovým aktivům, který je dnes smrtelných 7 %.

Stručně řečeno, a jak varují objektivní případové studie spíše než jen zkreslení, bylo by moudřejší nevěřit odborníkům …

Další lži o opomenutí

V současném veřejném a politickém diskursu je stejně tak opomenuto, že ode dne, kdy USA opustily zlatý standard v roce 1971, se poměr amerického dluhu k HDP zvýšil z tehdejších 38 % na dnešních 122 %.

A ve stejném období vládní dluh USA raketově vzrostl z 246 miliard USD na více než 35 bilionů USD.

Tato jednoduchá fakta a čísla sama o sobě jsou otřesná a jejich dopady na naši společnost a měny nejsou předmětem debat, ale historické a matematické nevyhnutelnosti .

Dokonce i Hemmingway, žádný znalec trhu, to řekl lépe než kdokoli jiný, když hodnotil souhru politiky, měny a války:

"Prvním všelékem na špatně spravovaný národ je inflace měny; druhá je válka. Obojí přináší dočasnou prosperitu; obojí přináší trvalou zkázu. Oba jsou ale útočištěm politických a ekonomických oportunistů."

Válka, znehodnocení měny a inflace (hnaná nedemokratickými politickými oportunisty) už nejsou ani prognózami, jsou aktuální a rostoucí realitou.

Zlato a svět mluví za sebe

A tyto politicky ignorované skutečnosti nenaznačují pouze přecenění amerického dolaru (směrem dolů) a přehodnocení zlata (směrem nahoru); tato realita z toho přímo křičí .

Opět se nejedná o pohádku, ale o skutečnost a fakta, spíše než "předpojatost zlatého brouka", mluví zcela sama za sebe:

1. Východní centrální banky od roku 2014 shromažďují zlato za dumpingové ceny. Proč? Protože vědí, že zlato bude hrát klíčovou roli jako rezervní aktivum nyní i v nadcházejících letech. Národy a centrální banky důvěřují tomuto kovu mnohem více než papírovým dluhům podporovaným stále více znehodnocenými (a ozbrojenými) papírovými penězi.

• Více než 45 zemí už vypořádává své obchody mimo USD. Čína nakupuje ropu z Ruska a vyrovnává to zlatem.

• Velké ropné státy, včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, se připojily k alianci BRICS+ a pomalu, ale jistě shromažďují zlato, zatímco prodávají ropu mimo petrodolarový systém .

• Během posledního roku a půl více než 30 národů, od Německa přes Ghanu nebo Francii po Saúdskou Arábii, repatriovalo své zlato z londýnské a newyorské burzy, zatímco finanční média mlčí. Proč ta repatriace? Protože národy už nedůvěřují přepákovaným burzám nebo jurisdikcím, které drží jejich nejcennější aktiva.

• MMF telegrafuje CBDC od té doby, co jim k tomu dala příležitost krize COVID – a tento nový digitální směr, ať už ho milujete nebo nenávidíte , otevřeně hovoří o pokrytí zlatem.

• BIS, která je matkou světových centrálních bank, udělala ze zlata v roce 2023 kromě Ministerstva Financí jediné další aktivum Tier-One. Proč? Protože i tato jinak hanebná banka vidí, že zlato nahrazuje US Treasury jako rezervní aktivum, opět z prostého důvodu, že zlato, na rozdíl od dolarů, nemůže být znehodnoceno (nebo zabaveno) suverénními zeměmi, jako jsou USA.

Stručně řečeno, vaši lídři, z nichž většina otevřeně postrádá většinovou podporu, vám to neřeknou. Ale jako jeden z "lidí" vám předkládám fakta.

Autor: Matthew Piepenburg

Zdroj: Is the USD Really Too Big to Fail?

O autorovi: Matt Piepenburg začal svou finanční kariéru jako transakční právník před spuštěním svého prvního hedgeového fondu během bubliny NASDAQ v letech 1999-2001.
Poté začal investovat své vlastní a další rodinné fondy HNW do alternativních investičních nástrojů, zatímco působil jako generální právník, CIO a později Managing Ředitel kanceláře pro jednu a více rodin. Matthew také úzce spolupracoval s platformou hedgeových fondů Morgan Stanley při budování vícestratového/multimanažerského fondu pro lepší řízení rizik v tržním prostředí extrémních intervencí/podpor centrální banky. 

Přesvědčení, že drahé kovy poskytují nejspolehlivější a dlouhodobější ochranu před potenciálním systémovým rizikem, vedlo Matta ke vstupu do VON GREYERZ.

Matt, autor Amazon No#1 Release, Rigged to Fail, mluví plynně francouzsky, německy a anglicky; je absolventem Brown (BA), Harvardu (MA) a University of Michigan (JD). Matthew je spolu s Egonem von Greyerzem spoluautorem knihy Gold Matters, která nabízí rozsáhlé zkoumání zlata jako historicky potvrzeného aktiva k uchování bohatství.

Překlad: Michal III