Revaluace zlata 2025 - Dvě cesty k resetu amerického dolaru

Možná jste se už taky setkali s pojmem revaluace zlata, které se v současnosti skloňuje již na mnohých finančních platformách. Případně i slyšeli o jeho možném blížícím se přecenění, kde by cena zlata mohla vzrůst násobně, například na 10 000, 20 000, 35 000, dokonce i 100 000 dolarů za unci. Je však pravděpodobné, že revaluace zlata již probíhá. Zlato totiž letos dosáhlo již 24 rekordů. Dle mnoha signálů to vypadá, že je zde reálná snaha zlato znovu monetizovat.

Prezident Trump kdysi tweetoval: "Ten, kdo má zlato, určuje pravidla." Lidé při moci – vlády, finanční instituce, Wall Street – totiž neberou zlato jen jako krátkodobou obchodní příležitost. Když dolar slábne, zatížený dluhy a klesající globální poptávkovou křivkou, nakupují fyzické zlato a připravují se na to, co přijde. Vidí totiž zlato takovým, jaké skutečně je – jako základ stabilních měnových systémů. A i když oficiálně přeceněná cena ještě nebyla stanovena, zdražováni už začalo.

➢ Jaké jsou znaky toho, že revaluace zlata právě začíná?

➢ Co se stane se zlatem, dolarem a úsporami lidí, když je současný systém zadlužený a vyžaduje reformu?

➢ A především, jako tyto informace využít na svou ochranu, pokud není neskoro? Pojďme se do toho ponořit.

Státní dluhy a HDP

Kdykoli v průběhu historie začne fiat měna selhávat, když je dluh neudržitelný, když se rozjede inflace a důvěra v měnu je zlomena, nastupuje do hry opět zlato – jediné peníze ověřené 6000letou historií. Jeho cena na základě rostoucí poptávky roste a je tak postupně přeceňováno. Dnes vidíme stejné příznaky. Americký dluh nyní výrazně převyšuje hodnotu toho, co země produkuje, poměr dluhu k HDP překročil 122 %. Prognózy ukazují, že jestli se nic zásadní nezmění, tak toto číslo bude v příštím desetiletí pouze exponenciálně růst.

Jednou z možností je například zvýšení HDP, což je ale velice komplikované a dá se říct, že v současnosti i nereálné. Pro rok 2025 jsou totiž prognózy poklesu HDP pro většinu světových ekonomik

• USA pokles z 2,7 % na 1,5 % (pokles o 44 %),
• Eurozóna z 1 % na 0,8 % (pokles o 20 %),
• Čína z 4,6 % na 4 % (pokles o 13 %).

Aby USA mohly dál financovat své závazky, budou muset vydat více dluhopisů, než je svět ochoten koupit. To už pozorujeme dnes – zahraniční poptávka po amerických dluhopisech klesá a Federální rezervní systém bude stále častěji nucen intervenovat a nakupovat je zpátky, když je ostatní nechtějí, čímž se nekonečná dluhová spirála jenom prohloubí. Otázka zní, co s tím?

Z historie víme, že existuje i jiná možnost. Místo vytváření dalšího dluhu, nechat svůj dluh signifikantně zredukovat, ideálně ho celý účetně anulovat – kdybychom měli aktivum, které by tohle dokázalo, které by při výrazném zhodnocení výrazně snížilo naši závazkovou stranu rozvahy. A zde přichází revaluace zlata – něco, co známe z minulosti jako další přirozený krok, který používají vládnoucí elity.

Víme, že i prezident Trump je známý zastánce zlata, a jak jsem uvedl již výše, je znám svým výrokem: "Zlaté pravidlo vyjednávání a úspěchu: ten, kdo má zlato, dělá pravidla." Je potřeba si uvědomit, že tohle sdělení přichází přímo z pracovny Bílého domu. Nové světové finanční a ekonomické uspořádání bude vyžadovat změnu v měnovém systému a dle největších historických nákupů centrálních bank, bude zlato v jeho centru.

Možnosti přecenění zlata

Když si povídám s kolegy, s klienty, jak by revaluace zlata mohla proběhnout, tak z historie známe dvě varianty, dva průběhy:

1. První je ta, kterou právě pozorujeme – revaluace na "volném trhu" (uvozovky proto, pokud sledujete ceny zlata a stříbra delší dobu a jak funguje COMEX, víte, že ceny drahých kovů byly dlouho potlačovány a jejich skutečná hodnota je mnohem vyšší než spotová cena). K této revaluaci dochází, když fiat měna slábne a důvěra v systém je narušena. Přesně to se stalo i v 70. letech, když prezident Nixon oddělil dolar od zlata a důvěra v systém byla zlomena. Co se stalo se zlatem? Jeho cena vzrostla z 35 dolarů za unci na více než 800 dolarů za unci za méně než desetiletí. Tj. jeho 23násobný nárůst.
2. Druhou variantou je oficiální revaluace vládou – cílená změna ceny zlata. To se stalo na vrcholu Velké hospodářské krize v roce 1933, kdy obavy bank, nedůvěra v ekonomiku a v papírové peníze byly tak vážné, že lidé měnili své papírové peníze za skutečné peníze – za zlato. To vytvořilo velkou konkurenci pro dolar, co omezilo finanční schopnosti vlády.

Americká vláda tehdy přistoupila k bezprecedentnímu kroku, v podstatě donutila lidi odevzdat své zlaté slitky. Existovaly výjimky, investiční mince, ale o tom věděla jenom privilegovaná část společnosti, aby se mohli vyhnout konfiskaci. Americká vláda vykupovala konfiskované zlaté slitky za 20,67 dolarů za unci a poté, co získala kontrolu nad zlatem, jej přes noc přecenila na 35 dolarů za unci. Rozdíl 70 %. Každý, kdo tehdy držel papírové peníze, ztratil kupní sílu, zatímco ti, kdo si ponechali zlato, nejenže udrželi své bohatství, ale také zvýšili jeho hodnotu, a to jenom přeceněním zlata v novém systému.

A nyní to začíná být zajímavé. Kdyby dnes provedli oficiální revaluaci, museli by znovu konfiskovat zlato? Je to oprávněná otázka, protože v současnosti rostou spekulace, že Spojené státy nemají tolik zlata, kolik tvrdí. Fort Knox totiž nebyl desítky let nezávisle auditován a spekuluje se, že tam není už ani polovina z oficiálně uváděného množství 8 133 tun. Na druhé straně se zase spekuluje, že Čína má ve skutečnosti násobně více zlata, než oficiálních 2 192 tun. To znamená, že USA možná už nejsou tak dominantní zlatou silou, jako byly kdysi.

Aby USA mohly dnes snížit část dluhu revaluací zlata, případně opět částečně krýt dolar zlatem, kde by to zlato vzaly? Určitě by chtěli mít před revaluací více zlata než kdokoli jiný. Obrátily by se opět na veřejnost, jako to udělaly v minulosti nebo by hledaly zlato v zahraničí?

Nemyslím, že by opět šli cestou konfiskace, protože lidi si už pamatují, jak to dopadlo, a s vysokou pravděpodobností by ho většina zatajila a neodevzdala – výhoda anonymity zlata. Vláda by mohla maximálně použít propagandu, například k patriotismu, aby své zlato přece jenom odevzdávali. Nebo se inspirovat v Číně, kde jsou například bankomaty, které taví zlaté slitky a šperky výměnou za fiat měnu.

Naštěstí existují i jiné možnosti – vláda by mohla repatriovat zlato ze zahraničí, jak se o to v těchto dnech snaží i Německo nebo získat kontrolu nad domácí těžbou zlata. Případně ho nakupovat, jak to poslední roky dělá mnoho světových centrálních bank. Existuje mnoho způsobů, jak by vláda mohla získat zlato, aniž by musela přistoupit k nejisté a nepopulární konfiskaci.

Odhady přecenění zlata

Jedno je však jisté – zlato je v centru světového dění a možnost oficiální revaluace jeho ceny roste každým dnem. A teď přichází trochu jednoduché, ale velice zajímavé matematiky:

• Americký dluh v současnosti přesahuje 37,2 bilionu dolarů a jeho poměr k HDP činí 123,27 % - řádek č. 1 tabulky níže.
• V současnosti jsou americké zlaté rezervy účetně oceněny jenom na 42,22 dolaru za unci a předpokládejme že v pevnosti Fort Knox je přece jenom všechno americké zlato, tj. 8 133 tun.
• Kdyby bylo účetně přeceněné na současnou tržní cenu 3 300 dolarů za unci, snížilo by to americký dluh o 2,31 %, tj. o 0,852 bilionu dolarů – řádek č.2 tabulky níže. Což je vlastně jeden současný roční americký deficit.
• Kdyby bylo zlato oficiálně přeceněno na 10 000 nebo 20 000 dolarů za unci, stále by americký dluh přesahoval HDP – řádky 4 a 5 tabulky níže.
• V případě vyrovnání dluhu s HDP, by cena zlata musela přesáhnout 26 000 USD za unci – řádek 6 tabulky níže.

Přesto by i takto vysoké přecenění zlata ještě neřešilo problém dluhové spirály. To by se museli dostat dluh pod úroveň HDP – řádky 7 až 12.

• Kdyby chtěli dosáhnout poměr dluhu k HDP 50 %, cena zlata by musela vzrůst na 83 418 dolarů, což je nárůst o 2 428 %, neboli 25,28násobek současné ceny – řádek 9 tabulky níže.
• A maximální možnost účetního vymazání dluhu – cena zlata by musela dosáhnout 140 750 USD za unci, tj. nárůst o 4 165 %, tedy 42,65krát více než je jeho cena dnes – řádek 12 tabulky níže.

Pokud by tedy zlato bylo dál volně revaluováno na "volném trhu", mohlo by to vládě pomoci – mohli by nechat ceny růst a poté oficiálně přecenit zlato na úroveň tržní ceny, což by byla nejsnazší možnost. V tu chvíli by se dalo očekávat, že cena zlata by pak opět prudce vzrostla, vzhledem k potvrzení jeho monetární funkce.

Nebo by mohlo dojít k oficiální revaluaci s cenou v řádu desítek až stovek tisíc dolarů v závislosti na výši naléhavosti krize a potřebě obnovit důvěru v systém. Pokud dojde k této možnosti, tak drženým aktivům v dolarech a jiných měnách může tak v podstatě skokově klesnout hodnota. Ti, kdo průběžně diverzifikují a vlastní i protiriziková aktiva jako je zlato, se tak chrání před zadluženým systémem. To platí jak pro národy, tak pro jednotlivce.

Revaluace zlata by tak mohla pomoci i dalším státům, kterých dluh v porovnání s HDP přesahuje 100 %, jako například:

Česká republika - 44 %.

Basel III – nové bankovní regulace.

Basel III je soubor globálních bankovních regulací, které posilují kapitálovou přiměřenost bank, zvyšují požadavky na likviditu a zlepšují odolnost finančního systému, mj. i tím, že zlato uznávají jako kvalitní (Tier 1) aktivum, pokud je fyzicky alokované.

V souvislosti s možnou revaluací zlata je klíčové zmínit i blížící se implementaci regulací Basel III už i v USA, plánovanou až na 1. července 2025, tj. mnoho let po jeho implementaci v ostatních ekonomikách. USA si takhle jednoduše kupovaly čas. Tyto změny přesouvají zlato z nesmyslné kategorie rizikových aktiv Tier 3 (kde si banky mohli zaúčtovat jenom 50 % jeho hodnoty), do kategorie kvalitních aktiv Tier 1, což znamená, že banky budou moci započítat jeho plnou hodnotu do svých rozvah, a zároveň se zvýší požadovaný podíl těchto kvalitních aktiv ze 4 % na 6 %. Důležité je, že se to týká pouze fyzického zlata, nikoli papírových derivátů. Tento krok výrazně zvýší poptávku po reálném zlatě a podpoří jeho roli jako stabilního pilíře v globálním finančním systému.

Basel III je součástí širšího trendu, kdy centrální banky a finanční instituce přecházejí od dluhových instrumentů k hmatatelným aktivům. To potvrzuje i rekordní nákupy zlata zeměmi jako Čína, Polsko nebo Turecko, které se připravují na možné oslabení dolaru a restrukturalizaci světového měnového řádu. ČNB v současnosti vlastní kolem 53 tun, kde cíl je 100 tun. Kombinace revaluace zlata a těchto regulací jenom potvrzuje, že zlato se opět stává klíčovým prvkem finanční stability, ať už prostřednictvím tržního růstu cen nebo oficiálního přecenění. Pro jednotlivce i státy je tak více než kdy jindy zásadní mít alespoň část úspor ve fyzickém zlatě, aby byli chráněni před případnými otřesy systému.

Shrnutí

Nepředpokládám, že by revaluace mohla proběhnout druhým způsobem, tj. oficiálním oznámením nové ceny zlata, protože by to mělo velký, rázový dopad na trhy, na nestabilitu měnových fiat systémů. Ale vzhledem k opětovnému uvědomění si nenahraditelnosti roli zlata v diverzifikovaném portfoliu či už států, centrálních i komerčních bank, fondů, velkých i malých investorů, poptávka po jeho fyzickém vlastnictví bude v čase jenom růst. Samozřejmě může dojít k občasným korekcím, ale krátkodobě, střednědobě i dlouhodobě bude dohánět cenu, která mu ve světové ekonomice reálně náleží. A 3 500 dolarů za unci to určitě není.

Otázka na závěr: "A co vy a zlato? Jakým procentem je zastoupeno ve vašem (diverzifikovaném) portfoliu? 0 %, 5 %, 20 %, 50 % nebo 70 %? Obecně platí, čím méně věříme ekonomice a systému, procento by mělo být vyšší. A naopak, čím více věříme ekonomice a systému, procento je doporučené snížit ve prospěch jiných aktiv."

Autor: Michal III

Zdroje: VisualCapitalist, GoldSilver.com, GoldBroker.com, GoldBroker.com, US Debt Clock.org, ZeroHedge, Von Greyerz GoldSwitzerland, Wikipedia,